FASTLINK, s.r.o

Narodil jsem se 30. května 1985 v Hořicích v Podkrkonoší, což by nebyl sám o sobě nijak důležitý údaj, kdyby ono datum nesehrálo v mém životě ještě jinou zásadní roli. Jakou, ptáte se?

Téhož dne, téhož roku (a téhož století) mi totiž rodiče založili spoření. To mělo, stejně jako já, růst a s nástupem mé dospělosti přinést odpovídající plody v podobě 20.000 Kč. Jakmile se mi v den mých 18. narozenin dostaly tyto peníze do rukou, probudil se ve mně dosud dřímající obchodní duch a já celou částku obratem investoval do Wi-Fi vysílače. Zbývalo ho už jen nějak šikovně nainstalovat na střechu našeho domu (což byla práce jak dělaná pro mého současného kolegu, dříve spolužáka – Václava Kahla –který mi tenkrát pomohl). A párty mohla začít…

Skrze tenhle vysílač se totiž dalo mezi mnou a několika na hony a domy vzdálenými kamarády hrát počítačové hry, což bylo pro mou náctiletou duši skutečné terno! Asi si teď říkáte, jak jsem mohl být tak lehkomyslný a rodiči dlouhodobě střádané peníze takhle neuváženě vyhodit. Brzy se však ukázalo, že má “moudrá” investice zas takovým přehmatem nebyla, a že jsem to s vysílačem skutečně vyhrál – nevěříte?

V té době totiž u nás vznikaly nejen první lokální sítě (LAN), využívané jako prostor pro sdílení dat (nebo pro sdílení dobrých her), ale do většiny domácností začal pronikat “nový” fenomén, a tím byl internet. Jediné, běžně dostupné připojení k této “síti sítí” bylo přes pomalý a nespolehlivý telefonní modem, a tak mít svůj vlastní vysílač s sebou najednou neslo spoustu výhod. Netrvalo dlouho a já i moji “kumpáni” jsme se vezli na přílivové vlně nejrychlejšího z tehdy dostupných internetových připojení.

Zpočátku nás bylo pět. Pět kamarádů, co si tuhle jízdu užívali sami. Tedy aspoň do chvíle, než se o rychlosti, s jakou se daly multimediální zážitky vychutnávat, dozvěděl kamarád kamaráda, který měl taky zájem. Hned na to se samozřejmě ozval kamarád kamaráda kamaráda i jeho kamarád, co znal kamaráda toho kamaráda, který byl kamarádem kamaráda kamaráda. Spustila se smršť připojení chtivých nadšenců a síť rostla a rostla, až se z původních 5 uživatelů rozrostla přibližně desetinásobně. Ke zrození nové firmy chybělo už jen několik málo krůčků…

Jakmile se ono magicky rostoucí číslo začalo hrozivě blížit počtu spartakiádních cvičenců (a teď “trochu” přeháním), bylo nutné celou záležitost zlegalizovat. Vzniklo Občanské sdružení pro rozvoj a šíření internetu v Hořicích, které vlastně představovalo i završení celé klukovské hry. To, co následovalo dále, už mělo být setkáním s dosud neobjeveným světem. Se světem obchodu.

Tehdy jsem se seznámil s Lukášem Rejmontem, člověkem s podobnými ambicemi, a sice rozšířit možnost vysokorychlostního internetového připojení v našem městě, tentokrát ale již za účelem podnikání. Spojili jsme se a založili společnost FASTLINK, s.r.o., tak, jak ji dnes znáte.

V současnosti využívá našich služeb, které už přesahují rámec běžně dostupného internetového připojení, více než 1700 rodin, firem, škol a další přibývají…